Ráda jezdím do všech těch ztracených míst á la Slámovy divoké včely. Nejspíš proto, že na takovém místě nežiju (a je to pro mě spíš sociologická sonda), ale možná také proto, že když to vezmu hodně popravdě, v podstatě z podobného kraje pocházím. Vykořeněnost, totální úniky energie, tak trochu prázndé pohledy a fatalismus. Správný punc to má teprve ve chvíli, kdy vše přikryje pořádná mlha.
To bylo v údolí.
* * * * * * * * * * * * *
Teplo, vřelost, smích, praskající krb, výskající mládě, spící chlupáč i pán domu, pruhovaná Zdenč, barevní jeřábi, plstěné planety, neuvěřitelně měkké světlo, inspirace, něha, prorůstání se, kytarová linka, mlsné jazyky, sněhobílá neposkvrněnost, sdílení...
...i v místech
s relativně mělkými kořeny
může být nesmírně krásně*
Žádné komentáře:
Okomentovat