Dnes jsem si sundala růžové kavárenské brýle a po pádu z velké výšky mi došlo, že některé směny se dají směle přirovnat ke guerillové válce. Kdo by to byl tušil, že zrovna neděle jsou smrtící? Che, já ne. Ale to nejdřív končí kostel a pak přijde moře dalších, kteří jsou líní vařit a na nedělní oběd si dají panini... (úpadek!) Chyběl mi jen granát, který jsem ve fázi vrcholného zoufalství (trvajícího asi 5 hodin) měla sto chutí hodit - s andělským úsměvem na tváři a láskou ke všem bližním v srdci - do lokálu.
Jsou to krvavé peníze a na vás, které jsem přemlouvala, ať za mnou chodíte, se obracím s prosíkem - nechoďte! Už takhle je tam lidí habakuk (fronta na banány pro mě již není abstraktní pojem:) a já nechci ztratit všechny přátelé jen proto, že budou na svůj vysněný drink čekat do alelúja, jelikož hřeším na to, že mi to odpustí :).
/odpustíte, že jo? jestli jo, tak choďte! :)/
Je to jak pár hodin v mixéru a má to něco do sebe, jen je to někdy moc. Třeba dneska. A lepší už to nebude, johoho :)). Možná, že se v létě na zahrádce rituálně upálím, až mi od jisker za patami chytne sukně :).
Další pozitivum je, že jsem po práci schopná se něčím intelektuálně zaobírat. A dokonce se mi chce! K nezaplacení :).
Nicméně v tuhle chvíli už horko těžko zvládám i vybírání nové tapety na iGooglu (děsně důležitá činnost totiž!) a pokleslou úroveň tohoto příspěvku zde radši nebudu rozmazávat vůbec.
krásné snové zachumlání, moji milí... do peřin voňavých jarem, kávou a vyhlídkou cesty :).
tygří bozk*
2 komentáře:
ahoj zoufalá číšnice:) a v které kavárně to děláš že jsem tak smělý?
zdraví tě jeden kluk z Němčic:)
Jméno je ukryto v názvu předchozího postu :)
Okomentovat