Uuuuaaaajjjíííííí........... said Tiger :)

Jaro, přestože ve vzduchu zatím tak krátce, už toho má na kontě letos mnoho. Třeba že mě přepadla neskonalá únava, jako kdyby si u mě odložili všichni ptáci navrátivší se po dlouhé cestě z teplých krajů. A možná že ano. Asi to ale souvisí spíš s tím, že stále sama někde poletuju a také se mi neuvěřitelně rychle a zejména úžasně nepřehledně plní diář (hmmm, právě od toho jsou nejspíš diáře, že? aby lidé měli přehled... tak to u mě taky nefunguje). Navíc se mi tam potulují podiv(uhod)né úkoly, které nevím, jestli zvládnu, a tak jsem z nich občas nervózní. Třeba poznámky typu premiéra, deadline pro přihlášku!!! (je kdy?) nebo nezapomeň Helence koupit hromadu žvýkaček jsou jedny z nich.

Když se nad tím zamyslím, skoro mi přijde, že ten diář mám jen proto, abych měla v čem nervózně listovat a ve škole a všude jinde působila dostatečně organizovaně. A také proto, že je v něm periodická soustava prvků, che :).

Jaro mi také přineslo alergii-na-asi-úplně-všechno a svědění-úplně-všude. A já si vždycky myslela, že na tohle se trpí buď od dětství, nebo vůbec :(. Na kole jsou ty králičí oči a slzy jak hrachy obzvlášť nepraktické... Mimo jiné mi také děsně zreznul řetěz na velocypédu a já moc nevím, co s tím. Tak se ptám, zdatní mužové a šikovné ženy... /oškrabat to asi nejde, že?/ :)

Mnohdy se teď přistihnu, že přemítám... o sobě, o tobě, o tom jak předat aspoň trochu z toho, co vím (či  cítím), když nejen poslední dobou tak nerada mluvím... komu vrazit do ruky tu zmrzlinu, co už nemůžu dojíst... o kočičích očích a polohách hlasu... a o spoustě dalších, z podvědomí se vyplavujících střípcích /a po dlouhé době i Střepech/...ale proklatě mi to nejde zachytit do slov...asi to do nich ani nemá být vtisknuto*

Každý rok se v těhlech prvních dnech vracím ve vzpomínkách do Bukurešti. Vonělo tam úplně stejně (nebo spíš naopak?). Je mi záhadou, že se něco dokáže natolik silně zakousnout do mozku. ...ale ještě že tak...:)

Je tu! :)