Tělo je stále podivně oslabené, zato duch prahne a cpe se skoro tak jako ve Velké žranici. Mimo jiné se mi už dlouho nestalo, abych měla rozečtené tři a půl knihy najednou a je to super. Řád v tom opět nemám, záleží jen na tom, jaká mi zrovna rozměrem padne do zavazadla a zpravidla je to ideální volba. I když teď jsem si koupila batoh, na který dost lidí reaguje větou „A odkud jedeš?“ (odpověď z Francouzské není podle jejich výrazu uspokojující) a v něm se toho utopí věru mnoho :).
Za okny už se promítaj jenom jarní diapozitivy a je to moc krásný. Komín se zas na chvíli skoro celý schoval za znovuzrozený strom a světlo je o dost dýl a je takový jiný. Krásně žlutě kreslí po starých cihlách, co jich tu máme dost.
(východ a západ světa na pozadí Brahmsových Maďarských tanců)
Včera jsem v práci vylila bílý i červený (zákazníkům jsem velkoryse nabídla, že je osolím, budou-li chtít. Nechtěli, hm:) a záhy taky zjistila, že na přerážení sudů talent opravdu nemám (ale zároveň byla uklidněna, že nevybuchnem, uf). A pak šel jeden pán na záchod a tak na mě hleděl, až naboural do stolu – takže svět je v rovnováze, můžeme být klidní :).
V pátek nečekaný výlet do Trojky. Ze sto šedesáti korun jsem dala deset pánovi-v-taky-páteční-náladě na víno s tím, že mi zbude na hermelín a tři. Hermelín se nekonal a na piva jsem si musela v závěru půjčit. První letošní večer na zahrádce, ještě trochu zima ale jen tak, aby jednoho udržovala v bdělém stavu, takže vlastně dobrý. Ptala jsem se Sm jak že se pozná ta deprese a no… zajímavý. Nějak jsme se na tom zasekli a poté co mi všichni řekli, že je normální, když jí člověk občas nějaký prášky, připadala jsem si nenormálně já. Je nebo není? Jíte nejíte? Není lepší hromada banánů se serotoninem? :)
Velký těšení na šestnáctý duben! U příležitosti bratrova jubilea se budou dít věci! Odpoledne cyklojízda zakončená pod Špiláskem a tam už nachystaní Ty Syčáci a vůbec, juchůůů! Večer DVA či Cermaque Cirkus. Je mezi čím vybírat a to je pak sladce. A já vím, že počasí bude sváteční a nálada taky a pentle povlajou. Tak se stavte :).
Nevím, proč mám posledních pár dní tendenci psát tímhle hajdeláckým a neučesaným jazykem, který sama tři sta čtyřicet dva dní v roce nemám ráda, ale teď v něm jednoduše přemýšlím a jinak je to na sílu.
Hodně lidí má na svých blozích poslední příspěvky věnované snům… interesantní. Jsou silný dny a noce ještě víc*
4 komentáře:
Sny musí bejt. A ty bydlíš na Francouzské? Sousedko!
Sousedé? Tak se zastav někdy na kávu u nás na střeše...:)
to bys mně musela říct, kudy přesně to mám z Cejlu vzít :)
...tak já se pokusím ti to nějak sdělit, nech se překvapit ,)
Okomentovat