Prasátkovo pochrochtání

Čtyři dny strávené na horách byly asi nejlepší předodjezdový relax, jaký jsem si mohla dopřát :) Chata, naštěstí už ne přeplněná, ale pouze plná milých lidí, skvělé hudby, nálady, tance, smíchu, sauny, jídla, pití, pokouření,... byla naprostý ideál! :)) Ranní vstávání nám šlo všem stejně (pravda, Venďákovi o trošek líp), tempo snídaně a vypravování některé už přivádělo k šílenství (nabušení běžkaři nefalšovaně zkuhrali), ale dycky se nám to nakonec povedlo. Jen to počasí nic moc, ale tak dělali jsme jako že nic a poježdění bylo dobré. Dneska jsem si šla nechat vyvolat fotky a budou až v pondělí... což mě nefalšovaně mrzííí :(.

Asi proto, že jsme ve škole teď vůbec nestrávili týden úplně nadarmo a všichni máme spoustu času na vyřizování věcí potřebných k odjezdu, musím ještě zítra jít na praxi do pečovatelské služby. Bojím se toho jak čert kříže, páč mi paní dnes do telefonu řekla, že mě bude opravdu potřebovat, protože si nevezme ani sestřičku... Úúúúúú, já někoho pozvracím, já už to vidím. To bude trapné, tak trapné... Můj děs ze všech tělních nedostatků (počínaje odřeninami) není totiž ani trochu nefalšovaný a jestli na mě někde vyjukne ňáký dekubit nebo něco podobného, tak to se mnou asi švihne. Co by člověk pro praxi na Banátu neudělal... :).

Jinak velký ftip se stal realitou. Onen byt, menší než můj pokoj doma, bude opravdu naše útočiště po 9 týdnů. A to nejveselejší, jako že je v té výměře započítaná i koupelna a záchod, je taky pravda. Už se asi fakt jen radši smát :))))). A ze školy nám půjčili notebook, ve kterém je zabudovaná web kamera... co si o tom myslet :).

...always look on the bright side of life :)...