Terapeutické výlety Veřejných alkoholiků

Jak na houpačce. Takové té lodičce z pouti, která by se pode mnou dnes utrhla raz dva... A teď zrovna nahoře :). Před dvěma hodinama ještě pod kobercem. Nevyberete si. Už jsem snědla skoro celou čokoládu. Tak ještě kousek...

Ale i kdybych chcípala, tak jsou věci, co mi zaručeně vždycky zvednou náladu, a-uuuu. Rozhodně je to tohle, támhleto a taky ještě tamto, hohooo :))). Děkuju Efce i Pablovi, jsou to machři, něco jako tenhle týpek :)). Jste nejlepčejší, mlask! :)*

A tak se vlastně ptám, jestli vám to nevadí, že jsem to sem foukla?

Mruuu, krásné nedělní podvečeření...*

Mraky se vznášej

Poslední tygří výkřik byl asi opravdu tak zlostný, že se mě můj zelený kutlošek snaží vypéct nějakým lišáckým naformátováním. Heh. Hehe. Ale je podzim, je v tom síla, ono se to vyzdraví.

*

Myšlenky mi dnes klouzaly do minulosti stejně nekontrolovaně jako mé pohorky na ledě. Skřítci nalezli i ty nejpečlivěji uložené balíčky, které měly být navždy zasunuté v archivu, a s velikou radostí vyhazovali vzpomínky do vzduchu. Freude Freude, ono na Tě dojde. A tak marně pátrám, kde se vlastně zapomnělo mé srdce. Zatím netuším. Protože přemýšlím, co vlastně "mé srdce" je. Možná, že tím podzimem.

*

Se všemi vyloupnutými kaštany, na kterých jsou nekreslené mapy k pokladu, se rok přehoupl do své nejkrásnější fáze. Krajina je ještě pravdivější než kdy jindy. Vpíjím se do ní jak alkoholik do prvního rumu, když mu v šest otevřou hospodu. Opíjím se ještě rychleji. Miluju podzim.

*

Miluju... To slovo rezonuje na dně tibetské mísy. Té, která zní pevně, ale sama sebe si uvědomuje ve chvění.

*

...voda se vznáší. Lítaj v tom draci.

Tygr si brousí zuby

Včera jsem se nasrala jako nikdy... a kypí to ve mě ještě teď. Stát tváří tvář tak bezbřehé lidské blbosti a omezenosti mi dalo facku, kterou jsem snad ani nepotřebovala. Nebo možna ano? Určitě je to ponaučení do časů budoucích. Že mám být radši sama? Ne, to doufám ne. Prostě jen že si mám dávat velkýho majzla na magory. Hmm, musím ještě prokoumat, jak je identifikovat do 5 minut po seznámení. A ke své vlastní osobě asi vytvořím nějaký manuál, který budu rozdávat - bude to tak jednodušší. Škoda, že tu teď není Verunka z Márou, dneska bych se pobila s nima :)).

Vůbec je to teď takové divné. Pevné vztahy se lámou jak motýlí křídla, skoro každý kolem mě pochybuje... a tak pečlivě sbírané střepy jsou rozsypány po ulicích. Kde se berou tyhle pavoučí nálady, které se nám zakusují snad až do samého prapočátku mozku? Možná prostě jen někdo nestihl tramavaj, dvě velryby zatočily v oceánu na špatnou stranu a Michelangelo Antonioni zemřel později, než by si přál.

*