Taková pěkná hra světel, citlivá... to byly poslední dny. Dozvuky se ještě přelévají po zdech, občas i přese mě... spokojeně si zapředu a cítím to teplo.
Byly to takové malé momenty, přesně jak jednotlivá políčka na negativu... cvak. A pak si to zrychleně promítat na zeď, cvak cvak cvak cvak... Mohla bych to dát všechno za sebe a smát se, usmívat se, podivovat se. Tolik neočekávaných, ale zejména neočekávané blízkých setkání v jednom dni jsem už dlouho nezažila. Trochu se snažím nahlodat svoji podezíravost a připustit si, že i v Praze jsou moc fajn lidé. Ale je zajímavé, že se víceméně potkáváme mimo Prahu.
Krista má nekonečnou pravdu, Praha smrdí. A dost.
Jako nejlepší tanečníci disco jsme to pak rozbalili při koncertě kapely, jež zpívá jazykem nikdy nevzniknuvšího národa. Ale je dobré, že ten nikdy nevzniknuvší národ zná disco, to se cení.
Taky jsem si málem vzala psa. Ale nevzala, asi jsem se mu znelíbila že jsem byla moc přísná. Tak přemýšlím, jestli občas nejsem moc hysterická. Bohužel se bojím, že ano.
A přemýšlím i nad dalšími věcmi... konečně se z jistého úhlu pohledu začínám tak trochu sžívat s některými stránkami mého pobývání v Praze, pořád je ale ještě co ladit. Třeba nezajíždět s kolem do tramvajových kolejí... věc na oko povrchní, ale nenechte se zmýlit.
Hrozně mě mrzí, že jsem nebyla na Radiohead. Jsem to ale hlupec, ojojooooj! A asi tu bude Bregovič. V září. A já tu nebudu. To už radši ani nekomentuju.
Bachtale!
Byly to takové malé momenty, přesně jak jednotlivá políčka na negativu... cvak. A pak si to zrychleně promítat na zeď, cvak cvak cvak cvak... Mohla bych to dát všechno za sebe a smát se, usmívat se, podivovat se. Tolik neočekávaných, ale zejména neočekávané blízkých setkání v jednom dni jsem už dlouho nezažila. Trochu se snažím nahlodat svoji podezíravost a připustit si, že i v Praze jsou moc fajn lidé. Ale je zajímavé, že se víceméně potkáváme mimo Prahu.
Krista má nekonečnou pravdu, Praha smrdí. A dost.
Jako nejlepší tanečníci disco jsme to pak rozbalili při koncertě kapely, jež zpívá jazykem nikdy nevzniknuvšího národa. Ale je dobré, že ten nikdy nevzniknuvší národ zná disco, to se cení.
Taky jsem si málem vzala psa. Ale nevzala, asi jsem se mu znelíbila že jsem byla moc přísná. Tak přemýšlím, jestli občas nejsem moc hysterická. Bohužel se bojím, že ano.
A přemýšlím i nad dalšími věcmi... konečně se z jistého úhlu pohledu začínám tak trochu sžívat s některými stránkami mého pobývání v Praze, pořád je ale ještě co ladit. Třeba nezajíždět s kolem do tramvajových kolejí... věc na oko povrchní, ale nenechte se zmýlit.
Hrozně mě mrzí, že jsem nebyla na Radiohead. Jsem to ale hlupec, ojojooooj! A asi tu bude Bregovič. V září. A já tu nebudu. To už radši ani nekomentuju.
Bachtale!
Žádné komentáře:
Okomentovat