Už jsem si poštkala nad ztrátou všech svých filmových klenotů, hudby nastřádané nejméně za deset let, psaných výtvorů, milionu materiálů ke všemu možnému i nemožnému a teď začínám narážet na další zádrhel tohoto fatal erroru. Zmizely i všechny věci praktického rázu, jako třeba vytuněné životopisy v různých jazykových mutacích, nejrůznější oficiální dokumenty a podobně. Damn it! Need them, now :/.
Sama sobě, tady a teď, přísahám, že od této chvíle si věci opravdu budu zálohovat a ne o tom jen mluvit a že si pomalu začnu připouštět smrtelnost všech svých ťuťu ajtý komponentů. A taky začnu pracovat na zlepšení své elektrokarmy.
Navíc mně včera utekla čtyři oka a to je zlé, to pletení je pěkně potvorné! Nechápu, jak někdo může na fleru valit jednu čapku za druhou, mě by nevzali ani do chráněné dílny. (neumím to teď ani vypárat :)
Babičky jsou zenové mistryně*
Scénář se učit nejde, protože kdykoliv ho vezmu do ruky, vzpomenu si na páteční výstup s Té a krev se mi vaří v žilách. Na facku!
...když teď tak chodím po městě a dívám se kolem sebe, pořád častěji mě napadá, že je spousta věcí (materiálního rázu), které v životě nepotřebuju nebo je nemám ráda. A vždycky, když mi něco takového přijde na mysl (a že těch nepotřebných záležitostí je), snažím se vymyslet alespoň jednu věc, která mě naopak těší.
První poznatek je, že miluju kvalitní kávu, ale bez čehokoliv s ananasovou příchutí bych se klidně obešla.
Možná si tu po pár letech narýsuju svůj ideální svět (bez ananasu!) :)
