...nemá žádnou konkrétní barvu a nese se v duchu křehkosti a pomalučkého uzdravování* Už se nedokážu přinutit víc učit a od pátku se nořím do Andreyova a Saidina hlasu, hledám zapomenuté šperky a šaty, co by mi na jaře mohly slušet, a šmejdím po nábytku na nevyhazujto. Už žiju Brno.
Přesto. Mám černé svědomí.
Chodíte někdy na druhé pokusy? I když jsou až v září? Vykašlete se občas na něco, protože už prostě není odkud brát síly?
Nebo se umíte opravdu zakousnout a vydřete to?
...potřebovala bych namotivovat!
*
...a ne jen pořád snít...
3 komentáře:
Asi se umím zakousnout. V posledních dobách si ale spíš hlídám právě to, abych se občas na něco vykašlala, někam nešla, něco neposlala, dala zkoušku na druhý pokus.
Ten osvobozující pocit a náhle získaný čas za to stojí, a jak.
Jak te tak ctu, asi jsme na tom uplne stejne :)
Indianska prezdivka, kterou mi dala rodina a spousta dalsich - "ta, ktera zvladne vzdyckyvsechnobezproblemu na prvni pokus" - je nekdy i hrozne vycerpavajici. Taky jsem zacala obcas cilene veci odkladat/vypoustet/nejit tam perfektne pripravena/... - i to je pro me nekdy velke prekonavani sama sebe. mozna to mas velmi podobne :)
V ponedli jsem se hecla, vcera jsem tam sla to alespon zkusit a mela jsem stesti jako nikdy v zivote (a to si myslim, ze jsem ho mela uz docela dost, tuk tuk). Andel priletel z Berlina a polozil hlavu na moje rameno. A jak jsem ted statsna, juchuu!! :) Odvaznemu stetsi preje :).
Já se zásadně většinou snažím vše dát na první pokus :-)
Okomentovat