Čtvrteční cesta překvapivě nezpožděným rychlíkem z Olomouce do Ústí byla krásná - letos poprvé jsem jela za světla! :) A protože si už od podzimu moc nepamatuju, přišlo mi všechno takové nové - dokonalá recyklace vzpomínek :). Ano, jsem zase doma a je tu jídlo, hurááá!! Myslím, že tohle má hodně vysokoškoláků podobně - domov = jídlo :). Samozřejmě nejen, ale je to velké pouto k rodnému městu ,)). Hm, tak zase vypadám jako největší žrout. Jsem jen upřímná :).
Dneska jsem se vydala do Litoměřic, abych okoukla působiště naší (mé + mé spolužákyně Terky) březnové praxe - a jsem nadšená!! :) Budeme pracovat s žadateli o azyl, což jsem si přála moc. Když jsem přišla na ubytovnu (zatím jen na omrknutou), vrhla se na mě kupa děcek, která už se mě nepustila, a stále se jen ptala, kdy už budem hrát ty hry a kdy půjdeme na bazén. Vysvětlit jim, že to bude až za třicet nocí, byla docela fuška. Myslím, že to bude dobrá zabíračka :)). Je jasné, že s námi Ti malí raubíři nebudou mít žádné slitování, ale aspoň to bude stát za to - jsem zvědavá, co budu říkat potom :)). Jestli znáte nějaké hry, které jsou kolektivní, zábavné, proveditelné na hřišti a fyzicky náročné ,), sem s nima (komentáře, mejl)!! :)Trošku větší obavy mám z práce s dospělými. Přeci jen je k nim těžší cesta... Rozhodně jsem na to celé hrozně zvědavá, bude to moje první zkušenost takového rázu. Tak uvidíme, jak dostanu po čumáku :).
...poslední tři dny mě neuvěřitelně povzbuzuje to, že mně budí sluníčko :). Po bytě už vytváří krásné barevné šmouhance...
...jen si mručím blahem...
