Pořád na cestě...

Bakalářka odevzdaná, tlesky tlesk. Sice jsem věděla, proč jsem se do ní bála po svázání podívat (nakonec jsem to nenechavě udělala, ale neměla jsem, neměla...), chyb tam je jak maku, jenže na to už prostě nezbývaly síly. I tak jsem na sebe docela pyšná. Byl to boj na úrovni minut a zároveň o zachování vnitřní integrity a psychického zdraví :).

Vedle postele mi zakempovaly nepřehledné hromady učení, které už jsem dneska dokonce vzala do rukou v dobré vůli, že je roztřídím. Ani náhodou. Akorát mě chytla depka, že se to všechno budu učit už postopadesátépáté a navíc nemám otázky do teoly (to jsem zas jednou něco půjčila aniž bych se toho chtěla zbavit...), která bude největší oříšek. Krebs mě definitivně dožral, ignorant, takže s tím končím, ať si to v kempu žije vlastním životem, máma vám dává pré.

Pořád mě nepřechází touha odjet... já se té roční Kanady nevzdám :).

Ale asi bych předtím měla dotáhnout do konce ten svůj slavný projekt, joj *

Jakpak se máte, moudivláčci...? bozk *

Láhve od vína mi dnes vyprávějí příběhy.

Puk *

A pak se zase zamyslí...

A few advices how to commit a successfull suicide

Harold and Muade... recenze v 70. letech tvrdily, že tenhle film je vtipný asi tak jako když vyhoří sirotčinec... já osobně ale neznám lepší film o sebevraždách, který by mi vždycky zaručeně zvedl náladu :))).

Podzim...

Je to divné, touhle dobou jsem vždycky zasedala do nějaké školní lavice, abych byla ještě chytřejší... a teď, když tomu tak poprvé není, se cítím prazvláštně. Asi jako když mi po půl roce sundali rovnátka a já měla ještě další dva roky pocit, že mi pořád něco chybí...

Dneska, když do mě někdo popáté strčil a klasicky se neobtěžoval omluvit, jsem se vztekala nad tím, jak jsou lidi hrubí a dostala jsem se až do stádia, že mě všichni serou. Pak jsem si uvědomila, že to asi není nejlepší, ale že fakt nevím, jak proti téhle natvrdlosti bojovat, už jsem na to vynaložila spoustu sil. Vůbec, v tomhle té Praze ani za mák nerozumím... Přemýšlím o vandalské samolepkové kampani :).

Před rokem Dead Valley, před týdnem Slovensko, kde budu za půl roku, za rok...?

...hledám někoho na cesty, delší cesty...

Zn. Stan mám ,)

yummy yummy

V úterý jsem poprvé v životě podusila/upakla rýži v troubě a byla vý-bor-ná!! :)) Jsem na sebe fakt hodně pyšná ,)).

Jinak s Kroupovic statky, které mi byly obřadně předány, se dějí věru zajímavé věci. Poprvé v životě jsem pochopila proč vzniklo označení brambor A, B, C,... Když jsem si udělala kaši z těch, které rozhodně na kaši vnitřně nastavené nebyly... zlatý pytlíky! Ale snědla jsem to, žaludek byl na několik hodin zacementován :). Ale dobré poučené pro příště, již snad nedojde k takto laickému znehodnocení tak luxusního zboží :).
Syrečky... ty už odešly vlastní cestou, kucí... ale daly by se vystopovat :)).
Cibule a česněk jsou peklo, vypaluju červa o sto šest, oči také :).
Roláda is still alive!! Unbeliable...
Med... mruuuuu.............. :)
Příště se těším ještě na slivovici :))).

A o víkendu naše klasické olomoucké obžeství, chuchuuu, to zas budou bříška spokojená ,)).

Ale důlěžité je hlavně to s rýží! :)

peach - plum - pear

Taková pěkná hra světel, citlivá... to byly poslední dny. Dozvuky se ještě přelévají po zdech, občas i přese mě... spokojeně si zapředu a cítím to teplo.
Byly to takové malé momenty, přesně jak jednotlivá políčka na negativu... cvak. A pak si to zrychleně promítat na zeď, cvak cvak cvak cvak... Mohla bych to dát všechno za sebe a smát se, usmívat se, podivovat se. Tolik neočekávaných, ale zejména neočekávané blízkých setkání v jednom dni jsem už dlouho nezažila. Trochu se snažím nahlodat svoji podezíravost a připustit si, že i v Praze jsou moc fajn lidé. Ale je zajímavé, že se víceméně potkáváme mimo Prahu.
Krista má nekonečnou pravdu, Praha smrdí. A dost.

Jako nejlepší tanečníci disco jsme to pak rozbalili při koncertě kapely, jež zpívá jazykem nikdy nevzniknuvšího národa. Ale je dobré, že ten nikdy nevzniknuvší národ zná disco, to se cení.

Taky jsem si málem vzala psa. Ale nevzala, asi jsem se mu znelíbila že jsem byla moc přísná. Tak přemýšlím, jestli občas nejsem moc hysterická. Bohužel se bojím, že ano.

A přemýšlím i nad dalšími věcmi... konečně se z jistého úhlu pohledu začínám tak trochu sžívat s některými stránkami mého pobývání v Praze, pořád je ale ještě co ladit. Třeba nezajíždět s kolem do tramvajových kolejí... věc na oko povrchní, ale nenechte se zmýlit.

Hrozně mě mrzí, že jsem nebyla na Radiohead. Jsem to ale hlupec, ojojooooj! A asi tu bude Bregovič. V září. A já tu nebudu. To už radši ani nekomentuju.

Bachtale!

After one month in Prague

Mám první práci ve svém životě, stejně tak poprvé svůj vlastní pokoj, ale pořád se mě drží neskonalá touha odjet. Španělsko, Portugalsko, Itálie... Erasme, buď můj! Nejdřív bych ale měla dodělat bakaláře a dostat se na magistra, no...:). A Kavkaz... ooo, ty sny, kéž stojí při mě :).

Přemýšlím, jestli jsem se trochu předčasně nezajela do nějakých podivných struktur...

Ale lůzr jsem pořád stejný, takže o sebe zase takový strach nemám :)).

Třeba včera... jedu do Berouna dělat rozhovor. Přesně v ten moment, kdy mám můj vlak vyjíždět z Prahy, akorát tak abych v Berouně měla dost času, vykolejí panťák v Řevnicích. No, a už to jenom naskakuje... 10, 20, 30 minut... tuhne mi úsměv.
Do Berouna se doplazíme v jednu (cestou mi dělají společnost rozverní ajzboňáci), takže makám na úřad, bloudím, dojdu tam zpocená jako čuňa... Paní ředitelka mě poměrně mile přivítá, přehlíží jak ze mě lije, ale řekne mi, že se to trochu komplikuje, bo je dneska vykradli... No nic, říkám si, snad za to nemůžu, ani za ten vlak... Pak mě pošle za ochotnými úředníky, abych je vyzpovídala... když chci po hodině vypnout nahrávadlo, zjistím, že to ani nemusím dělat, protože se vyplo už dávno... v jeden den třetí mdloby. Občas se mi hlavou mihnou slova jako profesionalita a pak hodně nadávek na mojí adresu...
Rezignovaně se tedy vydám na nádraží, přejdu most, stejný jako jsem přecházela cestou z nádraží... a nádraží nikde. Jen cedulka která ukazuje na druhou stranu řeky. Tak to už je moc.
Nakonec se mi podaří chytnout nějaký zpožděný vlak, což je dobře, protože další radši zrušili, a já si to šinu do Prahy průměrnou rychlostí 15 km/h, ale už mi to bylo fakt úplně jedno.
Jestli já se nehrnu někam, kam nemám... měla bych se nad tím zamyslet.

Mimo jiné se snažím objevovat Prahu a je to dost intenzivní. Zatím jsem z toho trochu rozpačitá... a jo, fňukám po Moravě. Je to tvrdý a tak trochu kdo z koho...

Tak snad to vyhraju! :)

Pátek je již dnes!

Před pátkem

Sedím v Bárce, nahrávám fotky z dnů uplynulých a přemýšlím u toho o dnech budoucích. Možná to má svojí logiku, možná ne. Rozhodně to docela dobře podtrhává vytí Iggyho Popa. Já sama se cítím dost nelogicky. Jako ostatně vždycky.

A taky nechápu, proč se jednotlivé účty Googlu tak nesnáší. Komplikuje mi to život...

Jaký to má asi všechno význam? :)

Dnes mi nad ránem přišla esemeska od Kačky s textem: "Ahoj tygre, neuhadnes, kde si davame pivko? na sv. helene v banatu :)" To bych teda vážne neuhodla, když chtěli jet do Íránu :). A vyplývá z toho jen jedno ponaučení - můžete plánovat jak chcete, pročítat průvodce po těch nejexotičtějších zemích a pak se stejně ukáže, že všechy cesty vedou na Banát... a není to náhoda :).

Já jsem tady taky jak na trní, pořád se jen někoho ptám, kam jede a kdy tam jede, proč tam jede a jak tam jede a neustále se snažím k někomu "nenápadně" přibalit do batohu :). Problém je v tom, že on zrovna teď moc nikdo nikam nejede (odpovědí mi nejčastěji bývá lehce smutné povzdychnutí doprovázené velmi prostou větou: "Nikam.") a když už někdo někam jede, tak alespoň na tři roky a pro mě by to ještě znamenalo přeplavávat oceán, protože na letenku mám našetřeno přesně 0 peněz ve všech světových měnách :). Ale já tomu nepřestávám věřit. Jen mi teď dost vrtá hlavou jedna pasáž z Cest na Sibiř:

Jévočka poslouchala a nakonec se zeptala, v jakém jsem znamení.
"Jsem beran," povídám.
"Tak to je jasný," řekla na to.
Okamžitě mě dožrala. To mám moc rád, tyhle lidi, kteří znají člověka pár minut, zeptají se na jeho znamení a pak začnou trousit takové ty poznámky jako: "Aha! No jo... Přesně to jsem si myselel. Tak to je jasný. Úplně jasný. Teď tomu rozumím." Dají se pronášet buď s úsměvem a chápavou intonací, nebo až varovně, podle chuti a okolností.
"Co je tu jasnýho?" vztekal jsem se.
"No že jsi beran," řekla Jévočka. "Když Tě to popadne, tak někam běžíš, něvíš kam ani proč, potom se zastavíš a přemýšlíš, kde to jsi a co tam pohledáváš."
Tím byla s rozborem mé povahy hotova.

...něco uvnitř mě je neoblomně přesvědčeno, že jsem na těhlech pár vět taky nenarazila náhoudou...

Tož uvidíme :).

Drazí, tož jsem v Praze! :) Pravděpodobně mě tu najdete zhruba do konce května, tudíž... kdo má zájem o jedinečné cirkusácké setkání, nechť volá, píše, posílá holuby či zpívá nám pod oknem písně všelijaké... Radost z mé strany zaručena :)*.

A taky Vám všem přeji nádherné a blažené jaro, lalala...:)

Ucaprtané tygří zanechává stopu...

Cítím, že je ve mně teď nashromážděno tolik pocitů, až mi to nedovoluje se nikterak písemně (a někdy ani slovně) vyjadřovat. Zároveň mě děsí nevědomost spojená s tím co se stane, až se ta teňunká přehrada protrhne a všechno se to jako teplá polévka rozlije a rozprostře po okolí... Jaká barva asi bude převládat?

Ha!

Už jsem pochopila, v jakých momentech život začíná dávat smysl. Teď se o ně snažím :).

A pořád si musím zpívat tu stozvířecí trubku... tjůůůůů důd-n-důdudůůůů...:)))

A slečna si dá? Tu topinku s česnekem za 9 korun, prosím...

Blahořečila jsem FSS, jak jsou tam rozumní a hodní, že chcou za každou přihlášku jen 250,-... než se ukázalo, že mám dát dalších 800,- za SCIO testy, které jsou tak brutální, že po otevření ukázkové verze z roku 2001 mě chytne depka nejmíň na 3 dny. Takže opak je pravdou - na FSS jsou pěkně vyčůraní a ještě k tomu zlí, když dávají tak hnusně těžký přijímačky, které můžou napsat jen lidi, se kterýma se radši moc nebavím, bo se vedle nich cítím jak dežo. I já holka nešťastná, to jsem se zase jednou chvíli cítila chytrá... chjo chjo. A kdybych si chtěla zvýšit šance, tak si musím koupit alespoň ty nejlevnější výukové materiály co za něco stojí... a taky stojí dalších 600,-. Mám pocit, že bych se měla začít soustředit na vnitřní metamorfózu jídla na něco hodnotnějšího než doposud...

Tak se mně z toho udělalo mdlo, že jsem šla za paní doktorkou, která je sice úplně k ničemu, ale naštěstí mě poslala k jiné paní doktorce, která už je naopak co k čemu. Při slově punkce jsem se nejdřív málem skácela ze židle, pak narychlo zmapovala, kde mám kabát a kde jsou dveře, a po dořeknutí nebude nutná jsem si jen hlasitě odfoukla. "Nicméně jinak než antibiotikama to nepůjde. Tak na 10 dnů. A kapky. A toto. A berte to blablablabla... (syndrom Mannyho a malého mužíčka ve vlasech)." Na ŽÁDNÝ ALKOHOL mě ještě pečlivě upozornila lékárnice. Jak to, sakra, vytušila...? Nevím. Ale ještě ze mě, i po téhle větě, zvládla vytáhnout 400,-.

No jo, zdraví a vzdělání - ty nejlepší investice co se jednou vrátí...:)))

Fly as high as possible... and beyond

...Beyond the horizon of the place we lived when we were young
In a world of magnets and miracles
Our thoughts strayed constantly and without boundary
The ringing of the division bell had begun
Along the Long Road and on down the causeway
Do they still meet there by the cut
There was a ragged band that followed our footsteps
Running before time took our dreams away
Leaving the myriad small creatures trying to tie us to the ground
To a life consumed by slow decay...

Zbrojnice v 9 večer je charakteristická tím, že každý už kouká úplně někam jinam než do knížky nebo do zářícího monitoru. Někteří čtou noviny, jiní bez okolků šlofíkují, zbytek čumákuje po procházejících zbytcích. Ti prozíraví a moudří šli již dávno domů. Smrdí to tu dychtivostí zachytit ještě něco málo mizivé moudrosti než to tu pohltí tma. Všude samé oko naznačující "za chvíli zavírají, pojďme někam na pivo". Ale k tomu se tu nikdo nikdy neodhodlá.

A já čekám na Alžbětku. Kde je ta holka jedna?

Hlavně ne písničku, jen to ne...

Jak mám přesvědčit sama sebe, že se mi ta bakalářka chce psát, když se mi ve skutečnosti ani malinko nechce? Uuuuuíííííííííí..........

Poraďte...

A táhne mě to domů, nejvíc, pro foťák, ale ten Aussig je tak z ruky... koho to napadlo položit jej tak na sever?

Tak takhle píšu seminárku :)

Tohle sfouknu levou zadní, říkam si...

...leč po chvíli si uvědomím, že vím zase kulo hulo!

Tož snažím se snažím, napínám mozek o sto šest!!

Jak je ovšem vidno, výsledek je naprosto opačný!

Brumbly brumbly, co teď s tím, honí se mi hlavou...?

Ale to by bylo, abych já na něco nepřišla!! Muhehe!!! :)))

Je na čase...

...znovu začít hledat slova, která se po dvěstědvacátédruhé rozkutálela, hops hops hops... Lovit lov it vit je... je je je e... v ozvěně srdečních záchvěvů... v pleteni těla a duše... v kuklách nedozrálých pocitů.

...zase začít cítit a tím se pomalu dopracovávat ke slovům a jejich obsahu.

...vydat se na cestu * Která má cíl...

...přečíst si Idiota.

...myslet!

...a přestat si lhát do kapsičky.

...být*

Další den Velké "L"

Chtěla jsem začít už včera, ale dobře, kdo by si nedal po tom všem alespoň jeden den oddych. Kór když mě přepadla taková divná nedospaná kocovina. Tentokrát naštěstí bez viny. Juch.
Tak ale dneska že už se do toho pořádně opřu, slíbím sama sobě. Žádný zevlung... S bakalářkou jsem minimálně tak dva měsíce pozadu (název, aspoň název by to chtělo!) a se všemi milionkrát důležitějšími věcmi... no comment. Jenže...
Probuzení o půl jedenácté - no nic moc, pomyslela jsem si, ale ještě to není ztracené. Pak jsem zjistila, že zrovna dneska je knihovna bez vysvětlení zavřená, takže tjumtudúdú, Smékala nenapíšu. Tož si jdu na chvíli spravit náladu za Švadlou a taky konečně uskutečnit výměnu letních střípků. Vsjo chorošo :).
Když se tedy vítězně dohrabu do Zbrojky, je 13:48. Ale pozor, lišácky nám tu změnili připojení k internetu, takže... to nebudu radši ani popisovat. Stačí říct, že mi ta instalace zabrala skoro 3(!!) hodiny. Jsem vážně loser všech loserů (normálně to zabere tak... 7 minut?). A už je skoro 5, děckám za chvíli začíná pěkně odporné kolokvium z politiky, tak mně to zas nejde začít, bo na ně musím myslet a držet jim palce. A pak to jít zapít... alespoň malinko.
A bakalářka...?
Zítra... jedu s Kristutou na výlet do Kroměřiže :).

Pekla...

* S 08 & PF 09 *

Všem, co jsme spolu vítali nový rok, moc moc děkuju za skvělé dva dny a večery a hřejivě-divokou atmosféru :)).
A Vám, drazí, co jsme spolu zrovna nebyli, jen to nejpěknější do nového roku vinšuji, hlavně hodně radosti a kouzel-oka-mžiků, uuuaajjjííííííí!! :))))