Kapičce...*

Sny... nevím, o co jim zkrátka pořád jde. Už ne, pomoc, prosím...! Vím, že jsem si sama zkazila to nejhezčí, co může být, co kdy bylo, že jsem malé tele které se pořád plácá mezi bytím a nebytím, jenže taková prostě JSEM (aniž by se mě někdo ptal, jestli chci). Když už je mi blbě přes den, PROČ musí být i v noci?? Ráno... Jestli za to můžeš ty, zavšivené nevědomí, jdu do boje, nebojím se ponořit. A třeba se nevrátit...

Byla to doba uvědomování si věcí

a rozdílení důležitostí,

co je pro mne dobré a co ne.

A ptal jsem se:

"Když to všechno vydržím, bude mi líp?"

A ozývalo se:
"Samozřejmě, že ti bude líp!
Ó bude ti líp nebo každopádně
ti bude jinak a ještě třeba ti bude všelijak
a rozhodně ti bude nějak
– nějak ti zkrátka bude…"

Pour Féliciter 2007

Ještě si přiťukneme
a vypijem to tiše.
Nikomu nepovíme,
co víno o nás zná.

A spadne hvězda.
Tenká jako plíšek.
A voda blízko mostů
bude stříbrná.

...a vy víte...

Ze světa snů...

Pro Vás, moji milí, o kterých se mi dnes zdálo...:) Toto písutí je tedy hlavně pro Zdeňuli, Bertíka a jeho přátele...*

...hlavou se mi proháněly sny divoké jak kokořínské žirafy...:)

V tom snu bylo léto. Bydlela jsem v mě neznámém městě, ve velké panelakové čtvrti se spoustou jiných mladých lidí... takže to mohl být třeba nějaký kolejní kampus. Když jsem jela trolejbusem (pěkně zelenýma serpentinama), z okýnka jsem viděla slečnu, která mi hrozně připomínala Zdeňku. Vystoupila jsem a šla k ní. Měla černobílé batikované šatečky převázané šátkem a pod těma šatama se jí pěkně zakulacovalo bříško...:). Ale celá byla taková trochu jiná - měla nazrzlé vlasy a obličej pihatý... a tak jsem ji hned nemohla poznat. První poznala ona mě :). Vyrazily jsme jejím směrem a po cestě jsme vystoupaly na takovou... jako by rozhlednu, nebo most nad železnicí... to už si nedokážu přesně vybavit. Jen vím, ža to bylo celé dřevěné. A jak jsme byly navršku a pomalu šly zase k dalším schodům, které vedly dolů, někdo na nás zavolal... a za zády se nám objevil Bertík. Byla jsem překvapená, protože přicházel ze strany, kde nebyly schody, a tak jsem si moc nedovedle představit, jak se dostal nahoru. Měla jsem fakt velkou radost, protože jsem potkala svoje dva dobré kamarády, které jsem už hodně dlouho neviděla. Šli jsme si sednout do boudičky, která tam navrchu byla, a povídali si. Nebyl tam nábytek a my seděli na zemi a bylo tam hodně světla... Zdeňule nám vyprávěla, jak otěhotněla ("No, to víš, prostě jsme měli rozlučkovou párty v Ponorce a znáš toho zrzavýho typa s pětikorunou...") a byla z toho celá nešťastná. Pak říkal Betík, že už má taky děcko, a naopak vypadal úplně nejspokojeněji. Bylo mu něco mezi rokem, dvěma... Zeptala jsem se ještě na Peťuli a že ta už má mimčo také, ale prý je z toho taková rozpačitá... A do toho se tam objevil Milan, kterého jsem viděla jednou v životě. Přisedl si k nám s tím, že má jen trochu času... protože má doma dvouleté děcko a za chvíli hlídá... Dál už si to pamatuju hodně nesouvisle.

...tak nevím, jestli mě natolik ovlivnilo psaní včerejší seminárky na téma populační politika v Rumunsku za Ceausesca, nebo Vám prostě mám jen povědět, že budete mít brzy děcka... ,) .

Ale chtěla jsem Vám to říct, protože ač to vyprávění vyznívá možná spíš negativně, ten sen byl hrozně pěkný a taky jsem Vás vážně dlouho neviděla, tož jsme se setkali aspoň takto...:)

*... čmuk :o) ...*

Namažte kolečka!

Opět se ke svému "kutlošku" dostávám až teď - když jsem přijela po třech týdnech domů. Jsou to takové chvíle vytržení z jinak nezastavitelného olomouckého kolotoče...

Listopad byl skvělý - tolik koncertů, divadel, filmů, sportu, závodů a příjemných klubových akcí jsem v jednom měsíci už dlouho nezažila. A když se k tomu připočte brigáda a škola (studium mnooohastránkových zákonů a dalších divných věcí), nezbude ani skulinka. I spaní bylo málo! :(

Jednou z nejftipnějších akcí však byl 1. ročník bezstarosté jízdy "Karitas ixtrým rejs" odehrávající se na kolejním dvorku (okruh kolem záhonků). Tímto bych Vás chtěla nalákat na jeho ročník druhý, který by se měl konat zhruba touto dobou za rok :). Startovné je lidské - 5 Kč a v ceně je asi decový panák rumu + doplňování pohonných hmot po cestě. Cíl je jasný - vydržet do nejdéle :). Vše je povoleno a fantazii ani léčkám se meze nekladou! Pro ilustraci pár fotek:

...vítězný (a zákeřný) tým deBillů...

...neohrožená motorkářka Laďa...

...dost namakaný zemědělec...

...a zúčastnila se i posádka Červeného trpaslíka!

Jak je vidno, i mezinárodní účast byla :). A ať máme jasno - zápisné plaťte mně, můžete začít hned :). Já mám namožená záda ještě dneska, stojí to fakt za to :)).

PS: Áftrpárty je v Ponorce (konstanta), další změny v programu vyhrazeny!

V dnešním světě kompjůtrů...

Pomoc, něco se tu stalo! Nevím jak, ale donutili mě přeměnit můj blog na jakousi Beta verzi, která má něco společného s Googlem. Vůbec tomu nerozumím a dělá mi to tu nepořádek. Ještě k tomu mi vznikl podivný účet na Googlu, který já ke svému životu vážně ale vůbec nepotřebuju. Takhle zneužívat kopjůtrové negramotnosti běžných uživatelů :(. Tak kdyby tu bylo něco divně, nemůžu za to, ale budu se s tím snažit něco dělat :). Nebo aspoň smířit.

Jen tak nad překladem...

Zase jsem po pár týdnech doma. Je to moc příjemné - můžu chodit z místnosti do místnosti, koukat se z různých oken a vidět buď opadávající stromy, ulici nebo dvorek... Vážně je to jak balzám na duši. Mám to na koleji ráda, ale poslední dobou se tam cítím jak v kleci - tak se snaží moc tam nebýt. Nikdy předtím jsem si to neuvědomila, jak je pro mě důležité moci se pohybovat z místa na místo, spíš jen z místnosti do místnosti... ale je. Neumím si představit, jak se třeba cítí uprchlící na ubytovnách. Asi bych se tam zbláznila, nebo naopak úplně otupěla, jako většina z nich... Uf.

Taky už je mi líp :). To těší mě samotnou moc... zase v sobě začínám objevovat něco pěkného. Ale je to ještě křehoučké a na začátku a já doufám, že neztratím cestu... Chtěla bych to hrozně dávat ostatním. Zaslouží si to. Teď jsem jenom brala... a moc. Ale už se mi kreslí úsměvy na tváři o moc lehčeji... mruuuu :).

Tak já si jdu dolít Kofolu a pokorně se vracím ke svému podšitému Arkounovi... Toho mi byl čert dlužen, fakt! :)

* Nikdy nebylo líp *

Minulý týden jsem se poprvé v životě vydala do Jihlavy. Vlastně ne e! Už jsem tam byla před... asi 5 lety. Ale to jen na nádraží a v nádražce, páč tam začínalo jedno malé velké putování...

Tentokrát to v Jihlavě nezačínalo, ale končilo. Zamíření bylo jasné - 10. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Iglau. A jak to vidí tygři?
Trochu krátké a moc milé to bylo. Barevné a voňavé fair tradeovou kávou + buchtičkou z Dukly za 6,-. Plné lidí, kteří chtějí být "jiní", a tak jsou stejní. Multikulturní. Asi intelektuální? (Do toho já nevidím, ale trochu jsem to tam cítila.) Zaplavené pruhovanými triky. Architektonicky malebné. Hudbou prostoupené a spánkem v kině proložené. Bílou čárou propojené. Dokumenty opojené... V bludištích zapletené. Kontaktní - musela jsem zadkem a lokty bojovat o svou vlastní karimatku. Plné útulných kontejnerů, andělských fotek a samolepek od Auto*matu. Půjčovna kol nechyběla. A Stand´artně Vosto5. A to celé lepenkou pěkně oblepené, aby nic neuteklo...

* Never been better *

Se zavřenýma očima se dotýkám mechu...

Zátěžák byl výborný, ale psát o tom těžko... :). Slunko nás naštěstí nezradilo, chladná rána ani večery také ne (byly, byly... a dost) - no prostě jak to má v říjnu být :). A zase jsme si trochu víc propletly kořeny...*

A tak byl tento týden takový dospávací, zmatený, pomalý, rekapitulující a hospodský... Jenže zároveň přišla do mého života první řádná hodina rumunštiny. Uuuu, je to skvělé! :)) Už bych chtěla všechno umět a jet... na dlouho. I když teď nevím, něco se ve mě mate. Ale s cestou do Romanie to nemá nic společného. Ten život je tak nejasná záležitost, nepřijde Vám? Pak nemám upadat do stavů pětité schizofrenie... :)).

Přitom bych tolik chtěla být jen jedna, jistá a nezlomná jako třešnové dřevo, s kusy těla v zemi zapuštěnými a hlavou povlávající ve větru... fiiiiiiiiiiiiiiii....*

...stějně to pořád nechápu, jakto že jsem se nenarodila jako strom...

*

Ztraceni ve světě

Včera večer jsem si řekla, že dnes vstanu brzy. Mám hodně co dělat (dokonce jsem kvůli tomu odmítla nocování u Honzy a Mášky + bramboráky!) a chtěla jsem se k tomu postavit jako hrdina. Ráno to ovšem dopadlo jako vždycky - ještě čtvrt hodiny... a ještě jednou... pak to vynásobte tak pětkrát. A tak se mi to zase nepovedlo. Třeba příště :).

Největším úkolem dnešního dne je sbalit si věci na zátěžový výcvik, který začíná zítra, přesně v 10.00, v jakési výsce na Vysočině. Jsem na to moooc zvědavá :)). Zatím mám pocit, jako bych si balila na tábor - baterka, provázek, náhradní oblečení, šátek,... ale když jsem narazila v povinném vybavení na pracovní rukavice, trochu mě to rozhodilo. Spoléhám na to, že se kdyžtak prostě ztratím. Nebude to tak těžké a vím přesně, kdy se to může stát - jakmile mi někdo řekne zorientujte si mapu :)).

Ale popravdě už se tam vážně moc těším. Na lesy, louky, studenou zem, mlhy, teplý čaj, ticho, rybníky, bahno, nekonečné dálky... a třeba i to ztracení se.

*

...tu bylo v sněhu mnoho hvězd
a lidská stopa jediná.
zářily květy ptačích cest,
zmizela dědina...

*

Na babí vlně

Listí se zbarvilo a pomalu se snáší... Všichni ve vlaku jedli jablka. Po celé republice se slaví vinobraní a národ se opíjí burčákem - to má za následek zvýšenou spotřebu vody na toaletách. Když si chcete vzít v Ústí pejska z útulku, stojí to 220,-. Pivo Zlatopramen 11° je největší patok. Fouká vítr a mě tečou slzy z očí. Není lehké sehnat současnou rumunskou beletrii. V Ponorce se nic nezměnilo. Bratři Formani zvedli kotvy a odpluli neznámo kam. Maršo si užívají posledního týdne v České republice. Letos se ve škole asi učtu k smrti. Nevím, kde smutek pramení, ale musí to být hrozně hluboko. Slunko zapadá měkce a neuvěřitelně krásně. Až najdu někoho, kdo mi bude hrát na klavír, budu ho milovat. Moji kamarádi v posledních dnech úspěšně dosahují titulu Bc. Pavoučci létají vzduchem. Země voní. Je mi nesmírně pěkně.

*

Vrátit se k sobě

...domů...

Emamamisuamasosemele...

Nadpis ma byt predzvesti velmi rychleho pisnuti :). Vylet do New Yorku se zdaril (o tom mozna nekdy jindy nebo taky vubec :), ale hlavni je ze... zitra frcim domu, juchuuuuuu :)) A je to vazne nadherny pocit... I kdyz se hrozne bojim letu, pac jsem neschopna a taky hodne unavena, lec... uuuaaaaaaa :))

Tak se na vas taaaaakhle tesim, kuratka :o)*

Neumim tancit po plysi...

I kdyz uz noc pokrocila a ma ocka se silne klizi, seberu preci jen posledni zbytky sil odevsad, abych vam mohla sdelit toto...

28. srpna priletel do Ceske republiky cecensky tanecni soubor Marso. Sklada se z decek (i dospelych), ktera zazila valku v Groznem, nasledne byli evakuovani do uprchlickeho tabora v Ingussku a tam soubor vznikl. Mozna ze jste videli dokument v televizi... ktery je vic jak tvrdy, ale zaroven hrozne dojemny...*

...chci toho napsat tolik (a zaroven tak malo), ale myslenky se mi velmi motaji... omlouvam se tedy za zmatenost tohoto prispevku...

Jen bych vam z celeho srdce chtela doporucit jejich vystoupeni, at uz stoji nevim kolik... Je to neopakovatelny zazitek (a to doslova, vyuzivaji posledni prilezitosti k navsteve jeste predtim, nez jim vyprsi viza...) a zaroven tim velmi pomuzete... Vydelane penizky sice nejdou tanecnikum, ale detem, ktere jsou na tom po valce jeste hur. Hlavne si vsak prozijete ten okamzik... Videla jsem pouze onen zaznam z vystoupeni a... uplne mi to vzalo dech. Cecenci jsou tvrdi a je neuveritelne, jak muze devitilety chlapec pri tanci vypadat dospele... Ale nebudu vas zatezovat slovy * Radeji vam sem prehledne prilepim mista, kde je muzete potkat...

* 28. 8. přílet do Prahy, odjezd do Olomouce
* 2 –3.9. so a ne: festival Lidový rok - Velká Bystřice
* 9 - 10.9. so a ne : Festival v Luhačovicích
* 15. a 16.9. pá a so: Refufest - Nam. Míru, 2. ročník festivalu uprchlíků – Maršo vystoupí jako zahraniční host
*18.9. po: večer vystoupení a slavnost Setkání v Duncan Centre
* 19.9. út: taneční workshop v Duncan centre „Jazyk tance“
* 20.9. stř: Galavystoupení Praha – 15.00 a 19.30 v divadle DISK (společné vystoupení Duncan a Maršo)
* 28.9. – Odlet do Moskvy

Mnohem vice informaci se dozvite na strankach Berkatu, ktery se o to vse zaslouzil... Ja sama se asi pokusim dostat na predstaveni do Prahy, ale bojim se, ze uz to bude nerealne... nehazim vsak flintu do zita :). Toz... je to jen na vas... rozmyslejte srdcem :)

*

Pozdneletni pohlazeni

Uz zase se nam rozbilo auto. Aha, totiz... mame takova sobotni "stesti". Minuly vikend nam praskla trubka od chladice a tuto sobotu to skytlo, prdlo... a nic. Nejdriv jsme mysleli, ze je to alternator (ja si teda nemyslela nic, ten kufr je tak divny...), ale pak se prislo na to, ze odesel starter. Zaplatili jsme dalsich 220 dolaru a muzeme byt napjati, jaka soucastka se pokazi priste. Uz neeee, prosiiiiimmmm........ cini me to zoufalou.

Leto tu pomalinku konci (decka uz se vratila do skol), tedy i turistu na Outer Banks ubyva... A nasi americti spolubydlove odjeli!! Vsechny nas to spis mrzi, nez tesi... byla s nimi vazne sranda :)) Ted tu sice neni spina, puch, hromada cizich spicich lidi, v kuchyni se nelepi podlaha od piva, ale... je tu hrozne ticho a klid. Jedinou vyhodou je, ze uz to tu nesmrdi a mame dve koupelny :))

I mne se vymereny cas nekompromisne krati. V praci uz mi zbyva jen 10 (!!!) dnu, juchuuu!! :))) Pote snad na 5 dnu do New Yorku, zabalit, a fiiiiiiiiii domu.... Tesim se do nasi mekke objimajici krajiny neuveritelne * Zaroven se mi bude tezko odjizdet... Chtela bych tu mnohem vic cestovat, poznavat, potkavat... a neni na to cas, ani penizku presprilis... Toz treba jindy. Rozhodne z toho nemam smutky :). Mam se preci tolik na co tesit k nam...:)*

Zatim se mi opatrujte, drazi, a kdybyste mel nekdo nejake specielni prani, co byste chteli privezt, povezte si... treba to bude v mych silach :) Nekdy jsou vetsi, nez se mohou zdat...*

*...uzivejte odchazejiciho slunka...*

Bublifouky....*

Tak jsem si zahrala na drsnaka a ted uz muzu byt zase jen hodna... :)

Vubec nevim, co bych vlastne dnes chtela svym tukanim sdelit, pac jsou veci, o kterych se mi psat nechce, o kterych psat neumim,... Tudiz se asi necham unaset tichym letem kormorana... a prepisu Vam tu moudro, ktere me napadlo v jedne svetle chvilce jeste predtim, nez snih zacal odtavat...

rozmackla boruvka

na cele malinko

- hindovo znaminko

....to abyste meli leto poetictejsi... ,)

Vyhruzka Neznalkovi ,)

Dekuji "anonymousovi" za vsechny interesujici linky, kterymi me oblazuje v komentarich, ale... ja je nechcu, jo? Tak kus, pryc, utikej, nebo Te kousnu... mam zubiska tygri...*

Uuuuaaaaajjjjiiiiiii......*

Road movie

Tak jsme se dnes konecne videli nas vysneny Cape Hatteras :).

Kdyz jsme k nemu dojeli, jeste dobre, ale kdyz jsme vysli nahoru... vsechny predstavy spadly do zachoda :)). Viditelnost byla dost na prd a ani nebylo prilis nac koukat... nooo, ale tak nestezuju si zas uplne. Lepsi, nez sedet doma :). Z celeho dne mi prisla nejzajimavejsi debata nad tim, jestli z toho muze neco mit slepy clovek, kdyz vyjde tech 250 schodu nahoru... Vsichni tvrdili, ze je to skoro vysmech, ze ho tam vlekaji... Ja to vidim naopak. Prvni, co me napadlo, kdyz jsem tu slepou divku zahledla, byla otazka, jak to asi proziva... Sice nevidela, ale treba to pro ni bylo mnohem zajimavejsi nez pro nas, kteri jsme to nudne okoli videli... Proc by nemeli slepi lide chodit na vyhlidky...? Ci kamkoli jinam, kde si myslime, ze jsou dulezite oci...

Tak by me zajimalo, co si o tom myslite...*

At vas slunko nespali, ani vasi naladu... uzivejte leta a dobreho ceskeho piva... mnam mnam...:)*

Day off...

Minuly tyden jsme vyrazili na Cape Hatteras. Ale nakonec jsme stravili pul dne vyrizovanim papiru k nasemu super vozu :) v Manteu, takze... jsme se rozhodli jit alespon do akvaria, kdyz uz jsme mu byli tak blizko... Nebylo to nic prevratneho, ale zviratka byla veeelmi roztomila...:) Hlavne morsti konici, oni vypadali tak melancholicky... chjo chjo... Tedy, videli jsme...

zralokaaa :))

rejnoky, ktere si kazdy hladil... to bylo takove divne. Skoda, ze nebyli elektricti....

a ostroftipne rybicky, cho chooo....:))

Nic moc, ze? :) Ale v tehle nude je kazda zmena velmi prijemnym osvezenim...

A kdyby zivot mel smysl jasnejsi i ja bych byl trochu statnejsi...

...uz jsem se radovala, ze je to dobre a ze to bylo jen prvni zastesknuti, ale... nejak se mi vsechno zvrtava... Ma krize steskova se zacina menit na krizi hloubkovou... Je mi ted smutno ze sebe same. Protoze vlastne ani nevim, kdo vubec jsem... Pocity, telo, myslenky, zvuky, dotyky, prostor, prazdno, pohledy, ticho, sny... ale co s tim, kdyz je to tak churave poslepovane...? Nechci pouzivat hlavu, kdyz mam citit, mluvit do prostoru jinych, snit lzive sny... ale sama sebe neposloucham... Kez by mi nekdo ukazal alespon konec te nitky, za kterou mam zacit tahat...

A dnes jsem si uvedomila, ze jsem tolik ztratila cit pro male veci... to me zneklidnilo, protoze to se stava dospelym... ale snad se mi jeste nekdy postesti videt slona v chrestysovi...

Ja tu nefnukam, spis mam v sobe hodne smutku a zmatenosti, ktera preteka a preteka... umocnena (nejen) dnesnimi sny...

...jsou moje sny opravdu moje?...

***

Objedeme celej svet a mozna uz se nevratime...

Fufuuuu, tak mame vlastni vuz! Juchuu!! :)) Je to nase stara Fordka, presneji Ford Taurus - zvenci unaveny, zevnitr spinavy, ale... mame jej raadi!! :)) Super, konecne trocha te americke nezavislosti... Sice ted nemame moc volna (jen jeden den v tydnu), ale az zase nake nastane, silnice budou nase... ,) Jedinym, a mozna trochu vetsim problemem je, ze nefunguje klimatizace. Je to dobra sauna... v podstate odtucnovaci auto :)). Ale pozor, prvni vozitko, ktere nam bylo nabizeno, byl Chrisler - to zni dobre, ze? :) Jen kdyby nebyl rok vyroby asi tak 1945 :)))). Sila, fakt nam to chteli prodat!! No... to byste asi museli videt :)). Bohuzel jsme ho v tom soku ani nevyfotili... Ale konec vozejckum

Dnes na me padl prvni obrovsky stesk. Uuuuu.... jak mi tu chybite... ani nevite :(((. Hrozne tu postradam nekoho "od sebe"... nekoho, kdo je na stejne vlne... Terka s brachou sice docela v pohode (obcas je toho ale taky dost), jenze... neni to uplne koser. Uz se nas vas vsechny tak tesim... neuveritelne. Ale i tak... fakt se nechcete nekdo stavit? :)) Pfofiiimmm.... Pajko, to uz by z te Cerne Hory nebyla zas takova zajizdka... ,)). Adu, a pro Tebe ze Spanelska uz vubec!! :)) Zase je ale super, ze se mam na co tesit domu... krasa :)). Jen to trochu boli...

Novinky z naseho domku - Jaclyn je zpet, tudiz papalala koupelno... To zas budou krute casy :)) Ale jo, aspon je tu opet ziveji...

Moc vam dekuju za vsechny mejliky a zpravy, co mi kdy dosly... ani to tu nejde poradne vyjadrit, ale snad vite... a omlouvam se za pozdni odepisovani... napravim!

*...objimam tlapkama hrejivyma...*

Oblazkova chvilka

Tak toto je neblahy pocatek nasi cesty - letadlo, ktere nebylo uplne fit...

...4. cervenec - no vsak vidite...

...bracha, Jaclyn, Terka, Zuza, ja, Ioana, Ligia... international Gray´s team!! :))

Jooo, bydlime v Musicane! :)) Toto je Sean, manazer meho obchodu....:)

...ja a Tom na nake "historicke" lodi...

Cuba libre

...lebedime si, poslouchame kubanskou hudbu a popijime kubansky rum s pravou americkou ,) coca-colou... v podstate krasa, jen me pekne zamrzelo, ze se tu nikomu nelibi moji milovani Hm... :((. No nevadi, zivot je tvrdej...:)) Prvnich par fotek ze Zuzcineho fotaku...

Tygr a Tygr v letadle... a kazdy mame svuj bezpecnostni pas!! :))

Caj o pate

Tak konecne prisel muj vysneny day off a dokonce i sviti slunicko, juchuu!! :)) Minuly tyden tu totiz prselo prevelice, jako by se ocean premenil na mraky... No, ale k veci. Nemuzu se moc soustredit, pac tu Sam a Chris sleduji fotbal a o prestavce si hraji s haki sakem, coz me rozptyluje :).

Vcera byl 4. cervenec, tedy Den nezavislosti. Amici jsou rozjasani naprosto ze vseho, natoz takova udalost!! Jsou to blazni :)). Rano, cestou do prace, jsme uvizli v pruvodu aut a lidi ovesenych americkymi vlajkami, prevelecenych za zmrzliny, zelvy, Santa Clause,... no proste vsechno. Bylo to trochu silene... My neamericani jsme to zas az tak neprozivali :)). Vecer jsme se sli podivat na plaz, kde bylo plno ohnostroju... chvili jsme si posedeli a bylo to vcelku prijemne.

Jinak nic moc noveho. Je to takovy kolobeh prace-postel-prace-postel... ale obcas i ten volny den. Dokonce jsme jeli s Pathways na bus tour (po ostrove Roanoke, na kterem bydlime) a bylo to pekne trapne :)). Na pravo muzete videt toto, na levo toto... Toto byl vetsinou dosti nezajimavy barak ci neco podobneho, a tak po ceste skoro vsichni usnuli :)). Uz se tesim, az budeme mit auto!! Bez jsme tu dosti vyrizeni... Tresem na nejaky poradnejsi vylet :).

Vlastne novinkou je, ze z prace mi zacina trosku hrabat :). Na zadny intelektualni rust to tu fakt nevidim ,))). Je nas tam hrozne moc, hlavne odpoledne, takze casto neni vubec do ceho pichnout a to se ty hodiny potom vlecou... Tak jsem se naucila zasivat se do detskeho koutku, kde je kopec plysaku, kteri jsou z toho obchodu asi nejsympatictejsi. Ale taky si s nima clovek moc nepokeca...

Za chvili jdeme na International dinner do kostela :). To je opravdu for, ale jak nam tam rekli, Jezis nas nasyti vsechny... ,)). Je to kazdou stredu pro studenty ze zahranici (byva tam kopec Polaku) a vari hrozne mnamky. Jinak je to obcas trochu trapny. Porad tam nekdo chce byt nase nahradni americka mama, tak nevime, co si o tom myslet. Jenze to jidlo...:)).
Zatim jsem nepochopila, co tu pro ne znamena Buh (ne ze bych to tak uplne chapala v Cechach, ale preci jen...). Mam pocit, ze tady je to jen ohromny obchod... fakt nevim. A pro zajimavost, nas byt, specielne nas pokoj, je plny nabozenskych predmetu (ted uz ve skrini), hruzostrasne :)). Ze zdi jsme sundali asi 20 krizu!! :))

Myslim, ze to, jak zakrnuju, se projevuje i na mem psanem projevu - tak uz radsi dost...

Mejte se nadherne, pry je u nas plno slunce, tak pekne rybnikovani!! :))

Posilam Ti psani, pres velike more...

Moji mili, posilam prvni srdcove pozdraveni z velke dalky...:) Nefunguji mi hackycarky a plete se mi y a z, takze vlastne za zadne chyby nemuzu ,)).

Je toho tolik a nevim, kde zacit... Tedy: cestovaly jsme pres 30 hodin, pac nam to frnklo uz v Curychu (kvuli moc "mile" pani, ktera se nas ptala, jestli mame v batohu bomby a tak... no kdybych nakou mela, asi ji hned pouziju). V Norfolku na letisti na nas nikdo necekal, coz byl konec. Ale jo, uz jsme doma, hura!! :))

Bydlime v baraku (asi 3 minuty od Atlantiku:) s 5 Amikama, 2 Slovakama a jeste nekdo pribyde, takze to vypada, ze se tam nevejdem, a uz jsem byla malem vystehovana. Jeste ze to za me Terka tak pekne uhadala (je fajn, kdyz se resi veci o vas bez vas...). Zatim je to celkem dobre :) Baraky mi tu prijdou vsechny obrovske a stejne a neprestava me fascinovat, jak si skoro pred kazdy pichnou americkou vlajku. Asi aby nezapomneli, odkud jsou ci kde bydli. I auta jsou tu velikanska, silnice taky... chodec je tu nahrany, teda spis... tady proste skoro neexistuje. Kdyz si tu chce clovek jit nakoupit pesky, musi prebehnout 6ti proudovou silnici, coz je celkem adrenalin :)). Jidlo je taky hnus a dost drahy. Hlavne se v obchodech jeste vubec neorientuju a nakupy jsou na dlouhy lokte, protoze nez zjistim, co v te krabici vubec je, trochu to trva...

A prace... ujde :). Prodavame pomerne dosti kycovite a ohavne obleceni vyzranym americkym turistum - k tomu neni co dodat :)). Obcas je tam nuda, ale neni to tak hrozne. Vcera jsem musela zvednou 4 telefony, coz zni jako naprosta malickost, ale me to malem slozilo :)).

O tom, jak jsou Amici neekologicti, radsi az priste. To je fakt ne dlouho, neuveritelny!!!!!!

A jak vy? :) Funguje mi tu Eurotel a prichozi SMS jsou zadarmo, tak kdybyste nekdo mel chut, cas,... piste, budu moc rada, jsem zvedava na vsechny novinky i starinky :))

Posilam kus slaneho vzduchu, obrovske objeti, americky usmev ,), spoustu sil do prekonavani zkousek (skolnich, zivotnich,...) a prani prekrasnych prazdnin *

*...Uuuuuuaaaaajjjjiiiiii...*

Hlavou v oblacích *

Asi tak za osm hodin bych měla odletět. Je to hrozně zvláštní, ale nemám teď žádné pocity. Samotnou mě to dost děsí... s tím jsem se u sebe ještě nesetkala. Nebo jsem tak vnitřně vyrovnaná? ,) No, to asi ne e... Myslím, že v letadle nastane první zlom. Takový krok do tmy... Asi jsem naplnila heslo našeho loňského kursu: "Neočekávej, prožívej!". Tož uvidíme, jak se věci semelou... Ještě že všechno má svůj význam!! :))

A jede se mnou Tygr, kterého mi na tuto expedici zapůjčila Pavlinečka, za což jí děkuji převelice a ještě o kus více...:*

...zde si Tygr lebedí s ovečkou a želvou, která jede taky!! :)) No, jen se želvičce na snímek trochu nevlezly oči, které jsou na ní dozajista nejftipnější...:)

Čechy krásné, Čechy mé...

Huráááááá, má třítýdenní a dosti intenzivní beznaděj vzala za své!! :)) Včera jsem úspěšně dokončila svůj první vysokoškolský rok, což mě nesmírně těší. Možná až vesmírně :).

Má se to se mnou teď tak, že mi zbývá přesně týden prázdnin. To zní paradoxně... ale je to krutá pravda :(. Přesně za týden už budu nervózní jak starej pes, páč se bude pomalounku a polehounku, zároveň ale nekompromisně, přibližovat doba mého odletu. Nikdy jsem letadlem neletěla a myslím, že se budu bát. A taky jsem nikdy nebyla v Americe (což asi koresponduje i s tím letem :), o které si myslím, že ji nemám moc ráda (mé předsudky...) a přesto se stalo, že se tam na letošní prázdniny vypravím. To, že budu celé prázdniny a ještě o kousek dýl pracovat, jsem si zatím v hlavě moc nestihla porovnat. Ale to, že tam je tak málo stromů, jestli vůbec nějaké, tak to mě děsí naprosto nejvíc. Uaaaaaa.......... já nechci. Asi si s sebou odvleču ňáké privátní křovíčko :)). Přiznávám, že z toho mám noční můry. A taky hodně přemýšlím, co všechno české si chci odvézt - všechno!! :)) To bude držkovka... huuuuh. Přijede se za mnou někdo z vás do Severní Karolíny podívat?? :) Jste zváni úúúúplně nejsrdečneji!! :))) to by bylo krásné.... juuu :)).

A jinak vše při starém - jsem neuvěřitelně zmožená a jdu dospávat všechny vystresované a proučené hodiny posledních týdnů :). To bude slast...:). Uuuuuaaaajjjjíííííí........

A čas běží pozpátku...

Touto dobou, přesně před rokem, jsem byla pěkně na šlupky. Nastal totiž můj poslední večer před maturitou a já zjistila - ehm, nic světoborného - že nestíhám :). Teď už se tomu směju, ale... však víte sami :). Byla jsem vážně zelená, olezlá, nepříjemná... no prostě jedno velký FUJ. Pohled to rozhodně nebyl pěkný.
S myšlenkou, že mě to povzbudí, se na mně přišel podívat čerstvě odmaturovaný Ondra, což od něj bylo moc pěkné :). Ale když mi řekl, že to dal za 4 a že "je to v pohodě", myslela jsem, že ho zakousnu :). Raději jsem se teda vrátila ke svým (v tu chvíli nenáviděným) dějinám... Můj život byl v tu chvíli rozdělen na před a po maturitě (patos, co ,)).

Když jsem vše úspěšně zvládla, říkala jsem si, že TAK HROZNÝ už to nikdy být nemůže, jenže... no, není to teď tak hrozný, ale skoro i jo :)). Začínám se nořit do všech tajů i netajů tvrdého zkouškového období a občas se uchyluji i do stavů dosti zoufalých. Ale stejně je to ještě pořád o kousek lepší než před tou maturitou, což mne uklidňuje :) - motivace pro všechny maturanty ,)). I když pěknej hnůj to je, to zase jo.

A bude hůůůůř......:))

Marnotratná dcera

Sedím už čtvrtou hodinu u počítače a snažím se vymyslet tu nejvypečenější seminárku, co jsem kdy psala. Proklínám ji, hanebnici!!! Fuuuuuuuj :)). Jo, téma je Návrat marnotratného syna, heh. Nemáte někdo nějaký nápad?? Nebo... NECHCETE MI TO NĚKDO NAPSAT???? :)) To je výzva, děcka! :) A odměna by byla určitě hrozně krásná, odpovídala by emocím, které by mě z toho přepadly :). Prosííííím... já totiž fakt nevím. Všichni se určitě hrozně nudíte, hlavně vy na těch medicínách, tak doufám, že se nabídky jen pohrnou!! :))

A taky mi z toho asi hrabe :))

Ha ha, Fantomas

Kde oči se mění ve světlo

Zážitky posledních dnů jsou tak četné, že se mi nedostává sil ani chuti je tu sáhodlouze popisovat - s příchodem krásného počasí (a zkouškového...) budu stručnější a stručnější :) Ale přeci jen...

Jsem teď 14 dní v Ostravě (zítra jedu dom) a užívám si to tu jak jen to jde :)). Ačkoli jsme tu na praxi, volného času máme víc než dost - nějak tu s námi nepočítali... podivné. Ale nevadí! :) Tož, když už jsem se ocitla v té "černé perle", byla by ostuda nejít se mrknout na Stodolní - upřímně řečeno, jestli vás nepřitahují lidi s kyblíkem gelu na hlavě, vrtící se do rytmu Míši Davida a ještě horších typů, není to nic pro vás. Ani pro mě ne, ale po těch pár pivech to přeci jen nebylo tak hrozné, i když ta hudba pořád jo.

Nejkrásnější tu byl asi víkend, kdy jsme se vydaly k naší spolužačce Verče do vesnice za Ostravu. Projely jsme se na konících, což bylo nááádherné převelice :), posedělo se a popilo u táboráku a pak sladký spánek na půdě provoněné senem... žiju z toho ještě teď :)). A taky se těším na naše kovbojské fotky, které určitě dodám, až projdou veškerými složitostmi procedury vyvolávání.
Jináč Ostrava je vcelku fajn město, jen nám pořád připadá taková jakoby "ohořelá", ale prý není :). A pozor, mají tu NEJLEPŠÍ ČESNĚČKU A DOMÁCÍ HOUSKY, co jsem kdy jedla. Musíte někdy zajet, protože kdo tohle neochutnal, nebyl :).

A ono se toho stalo ještě spoustu okolo a taky se pořád děje, ale o tom zas až potom :). Zítra se projedu přes celou republiku, tak se trochu těším, ale trochu taky ne :).

...a nebuďte líní :), vytáhněte svá bělobná těla na nějaký pořádný výlet, provětrejte kosti i hlavu... fůůůů...

Second infinity

Ve vzduchu je cítit jaro ...čmuch... Jen tak si sedět u okna a poslouchat. To co mám ráda. To co máte rádi. Co dělá pěkně. A nebolí... ten pocit za zavřenýma očima. Vzpomínám na mých sladkých patnáct, šestnáct... nebo to ještě nebylo? Hledám ty nekonečný kruhy, do vlasů zamotaný a třikrát zastřižený... ale někdy je těžký se dotknout. jen tak plyšově...*

V časové smyčce

* Můj milý zelený kutlošku, hodinky Medvídka Pú ukazují, že přišel čas Tě zase trochu oprášit *

Už je tomu dlouho, co jsem se tu naposledy pozastavila a... opět se toho za nějaký ten prostor a čas odehrálo veelmi mnoho.
Snad nejvíc jsem teď žila praxí. Abych to uvedla na pravou míru, byla jsem se otrkávat v Diecézní charitě Litoměřice, konkrétně v sekci mající na starost uprchlíky. No... bylo to výtečné! Dostaly jsme se (s Terkou) do moc fajn kolektivu a stále bylo co dělat - za to jsem taakhle vděčná :). Věnovaly jsme se nějaké té nutné administrativě, navštívily cizineckou policii (kde je asi jediným úředním jazykem čeština), Integrační azylové středisko v Hoštce, azylák v Brozanech, ale úplně nejvíc času jsme trávily na uprchlické ubytovně v Litoměřicích. Lidé tam jsou opravdu milí, jen tu životní cestu jim vůbec nezávidím... Všichni už jsou v poslední fázi azylové procedury, naději na pozitiv nemají skoro žádnou... Není tedy divu, že to v tom baráčku, kde žije stále kolem 30 lidí, pěkně vře. Do toho přišla velká voda, a vzhledem k poloze ubytovny se evakuace stala nutnou. Jo jo, už jsou z nás humanitáři jedna radost!! ,)) Pat a Mat hadr :)). Vše dobře dopadlo - spodky a hrnce zabaleny a následně spolu s lidmi převezeny člunem na pevnou zem, uf :).
No, zážitků jsem plná až po uši a je mi smutno z toho, že už se tam v pondělí nevrátím... všechno je holt pomíjivé. Teď si odpočinu dva týdny ve škole, naberu sil, a pak hurááá do ostravské Vesničky Soužití! :)

Jinak jaro je tu, juchuuu!!! :))) Jen ta voda nám nějak začíná přerůstat přes hlavu... Snad je to trochu (víc) i naše vina, co myslíte...?

*...ať Vás sluneční paprsky hojně obemykají...*

Čí je tohle válka?

Každý den, hned po probuzení, se jdu podívat z okna, že už by třeba... nemuselo alespoň pořád sněžit!! Hooodně dlouho jsem se snažila vyhýbat typicky českému stěžování si na počasí a taky tomu "co by bylo, kdyby bylo...", jenže - kdo na to má mít nervy? :) Až mi zase někdo bude tvrdit, že v Olomouci je sníh tak dvakrát za celou zimu, budu se muset hodně ovládat :)

Tímto obrázkem a barvou svého blogu oficiálně vyhlašuji válku zimě - jsi v koncích, potovoro! :)

Když hrdinové mají dovolenou

...vemte to na sebe. To bylo motto loňského Jednoho světa. Já, jakožto naprosté trdlo, kterému zatím hodně věcí spadlo do klína, jsem se ani nestihla rozkoukat, a už jsem jela do Prahy na zahájení letošního ročníku. A jak jsem se s tím velkým světem poprala, to je vážně humor :).

Slušně oblečeny jsme si s Efkou vyrazily na zahájení Jednoho světa 06 do Anenského kláštera, ale... co se nestalo - došly jsme do kláštera Anežského. Ještě jsme si libovaly, jak jdeme včas. Poté, co jsme byly opravdu nepříjemnými dámami obeznámeny, kde je námi poptávaný klášter, daly jsme se do urputného běhu (jen si mě představte :). Bloudily jsme, hledaly, ptaly se... až našly. Na zahájení jsme doběhly upocené, červené, no prostě fuj, ale ještě před začátkem :).
Když jsme se rozkoukaly, zjistily jsme, že stojíme u výčepu, který očividně zajímal většinu návštěvníků mnohem víc než samotné projevy. Zpráva, že se během proslovů nesmí rozlévat, přivedla některé jedince málem do hrobu - naštěstí jen celou dobu hypnotizovali pípu :). Ale potom... Myslela jsem si, že se tu lidi budou chovat trochu jinak, možná kulturněji...? Zdání klame - všichni se nezřízeně vrhli na připravené občerstvení a alkohol, a to s takovou vervou, až jsme se za ně s Efkou styděly. Vidět tolik "krásných" žen a pánů v košilích, jak zápasí o hromady jídla, mi po určité době přišlo k pláči. No, ale vše dobře skončilo v baru Krásné ztráty, kde už za sebe každý musel platit sám, takže počet lidí se viditelně snížil :)).

V následujících dnech jsem se mimo vysedávání nad kafem či pivem věnovala festivalové projekci. Za 3 dny jsem stihla shlédnout asi 9 dokumentů. Z nich mě hodně zaujaly 3, které bych vám ráda přiblížila.

Perfektní pohled do epicentra problémů v brazilských favelách (slumech) podává film Král afroreaggae. Jestli budete mít možnost, nenechte si jej ujít, je to síla... Dalším zajímavým snímkem jsou Zmražení andělé, kde se režisér věnuje genovému inženýrství v souvislosti s klonováním lidí, umělým oplodňováním atd. - dozvíte se, že je vlastně úplně jednoduché vytvořit si "ideální" dítě, jednu rasu, ... Přínosný mi přišel i dokument z prostředí muslimské rodiny nazvaný Linda & Ali: Dva světy mezi čtyřmi zdmi. Zajímavý pohled do zákulisí...:). No, to jsou jen takové střípky, které vám tu předávám... třeba někomu pomohou při rozhodování (že na film nejít ,).

Uf, bylo by toho ještě mnoho, pět dnů v Praze, to je silný kafe! Ale už takhle jsem to s tím ťukáním přepískla, takže radši dost :).

Tedy neváhejte a jďete do kina, až k vám Jeden svět dorazí - vemte to na sebe :)

Do slunce zalité

Čtvrteční cesta překvapivě nezpožděným rychlíkem z Olomouce do Ústí byla krásná - letos poprvé jsem jela za světla! :) A protože si už od podzimu moc nepamatuju, přišlo mi všechno takové nové - dokonalá recyklace vzpomínek :). Ano, jsem zase doma a je tu jídlo, hurááá!! Myslím, že tohle má hodně vysokoškoláků podobně - domov = jídlo :). Samozřejmě nejen, ale je to velké pouto k rodnému městu ,)). Hm, tak zase vypadám jako největší žrout. Jsem jen upřímná :).

Dneska jsem se vydala do Litoměřic, abych okoukla působiště naší (mé + mé spolužákyně Terky) březnové praxe - a jsem nadšená!! :) Budeme pracovat s žadateli o azyl, což jsem si přála moc. Když jsem přišla na ubytovnu (zatím jen na omrknutou), vrhla se na mě kupa děcek, která už se mě nepustila, a stále se jen ptala, kdy už budem hrát ty hry a kdy půjdeme na bazén. Vysvětlit jim, že to bude až za třicet nocí, byla docela fuška. Myslím, že to bude dobrá zabíračka :)). Je jasné, že s námi Ti malí raubíři nebudou mít žádné slitování, ale aspoň to bude stát za to - jsem zvědavá, co budu říkat potom :)). Jestli znáte nějaké hry, které jsou kolektivní, zábavné, proveditelné na hřišti a fyzicky náročné ,), sem s nima (komentáře, mejl)!! :)Trošku větší obavy mám z práce s dospělými. Přeci jen je k nim těžší cesta... Rozhodně jsem na to celé hrozně zvědavá, bude to moje první zkušenost takového rázu. Tak uvidíme, jak dostanu po čumáku :).

...poslední tři dny mě neuvěřitelně povzbuzuje to, že mně budí sluníčko :). Po bytě už vytváří krásné barevné šmouhance...

...jen si mručím blahem...

Na horách taje sníh...

Minulý týden byl opravdu bohatý na zážitky a to jak veselé, tak smutné. Ještě jsem se z toho všeho ani nestihla vzpamatovat a přepadnout do týdne nového.

Mimo to, že je ze mě po přednáškách expert snad na všechno ,), jsme se loučili s druháky, kteří v těchto dnech odjíždí na tříměsíční zahraniční praxe, takže to bylo vážně dojemné. Loučilo se kde se dalo, ale hlavně po hospodách - to nemusím moc popisovat :). Moravské písně se hrály pěkně od podlahy, bubny duněly, prostě paráda :). No jooo, ale když přišla ta opravdová chvíle úplného loučení, tak to už se nikdo moc nesmál. Já teda vůbec :(. Odjela mi Bjetečka a přes samé slzy jsem na ní vyhrkala jen něco v tom smyslu, ať se má krásně a že jí mám moc ráda, ale asi mi nebylo rozumět. Fffuuuuu.... jsou to ale těžké chvíle v tom životě :). Pak jsem si šla na uklidnění zaplavat (v bazénu ty slzy nejsou vidět :) a někdo mě kopl do hlavy.

V sobotu, abych se třeba nenudila, jsem se vydala poznávat mnou dosud nenavštívené moravské metropole - Vizovice a Zlín. Trochu přidrzle jsem se nasáčkovala ke své spolužákyni Móně, která dělala, že jí to nevadí :)). Z Vizovic jsem viděla jen nádraží, pár potemnělých ulic a hospodu, kde už na nás čekali Mončini kamarádi (ti lidé na Moravě jsou vážně hrozně milí!:) - a to samé ještě jednou, jenom v opačném sledu. "Městskou" architekturu nemůžu hodnotit (byla tma) :). V neděli, poté, co jsme se vyvalily z pelechu a Monča uvařila moc dobrý oběd :), jsem se stále dožadovala výletu k Baťovým domkům, a tak se šlo. Moňa s krosnou, já s batohem, že si pak někde sednem, než nám pojede vlak, a budeme se vzdělávat na úterní kolokvium. Tak jsme si sedly a vlak nám ujel. A byl poslední. Tož co se dalo dělat :). Vrátily jsme se s batohama domů, nic jsme se na nenaučily, do Olomouce jsme se dokodrcaly dnes v půl dvanácté, ale to nevadí - půjdeme se uklidnit na arteterapii (jako vždy) :)).

Úúúúúú.... a jaro už začíná poletovat ve vzduchu.... juuuuuu.....:))

O okrajích a hranách

...moc ráda bych tu teď udělala něco, co ale nejde... a to otiskla svůj momentální pocit. Některé věci do slov nepůjdou vložit nikdy, což je svým způsobem tichá výhoda řeči. Naše vyjadřovací neschopnost nám dává možnost ponechat si alespoň kousek svého soukromí. Za to jsem vděčná. Chtěla jsem vám našeptat, jak to, co teď cítím, můžete prožít ve své podobě - mně naprosto neznámé, ale přesto nás to bude spojovat. Podívejte se na film 3-iron (režie Kim Ki-duk). Nedělejte to na počítači, okradete se. Můžeme si o tom pak spolu mlčet a bude to na dlouho...

...jak říká Klokánek, hranice mezi světy jsou klouzavé...

*

Fouká sem severák, má polský přízvuk...

Tož jsem zase zpět v Olomouci - sice ještě ne úplně zdravá, ALE... Tento týden nemáme výuku, neboť pro nás byl připraven lahůdkový Blok expertů (který je navíc kreditovaný, tudíž se potkávám i se spolužáky dlouho pohřešovanými). Blok expertů je (honosné ,) označení pro týdenní maraton přednášek lidí různého zaměstnání, vzdělání, barvy pleti, národnosti, náboženství, názorů.... které ale spojuje to, že mají hodně co do činění s humanitární či rozvojovou pomocí, což je stěžejní. Přednášky jsou perfektní, ale dlouhé, takže mě za dnešní den přepadl asi 50x záchvat spánku, kterému jsem místy nemohla odolat :). Naštěstí jsem neusnula nikomu na rameni ani nikoho neposlintala :). Jinak svým povídáním o exilu a emigraci mě opravdu zaujala PhDr. Jiřina Šiklová - vážně výtečná žena. Jestli budete mít možnost jít si jí někdy poslechnout (působí hlavně v Brně, hodně se zabývá otázkou genderu), neváhejte, nasadí vám další hromadu brouků do hlavy :).

A taky vám musím říct o své nové lásce, kterou je... skupina Bratři Orffové :). Pokud budete mít jakoukoli náladu, poslechněte si je (můžu být váš dealer, ale pšššt :))!! Tohle krnovské malování do skla je vážně kouzelné, taková očista...

...těch pár hodin zažít klid
černou kávou prodloužit
prošlý den zpomalit
věčný spěch...

Čas je již v pokročilém stádiu těhotenství a mé imaginární hodinky ukazují, že je pravá chvíle jít si pohrát s hlínou a pastelkami na arteterapii... mějte se krásně, moji milí... fufů fifí....

Krajina vnitřní i vnější

Ač jsem nechtěla působit dojmem zuřivého pisálka (zase jsem se neovládla, chjo ,o), tomuhle se neubráním, páč je to srdcovní záležitost... musím vám sem dát obrázek místa, na kterém chci tak poslední tři měsíce zase hrozně moc být. A to tak moc, že tam snad i občas jsem. Možná se vám ta krajina bude zdát... taková trochu divná? Nenechte se zmást - ta krajina opravdu divná je a v tom je její kouzlo. Neomezujte se na okraj fotky a představte si mírné vlnky okolních kopců, lesy hluboké jako sklenice s medem, rybník, ovce, kozy, umolousané mraky... a neuvěřitelně velký prostor, který můžete objímat.... a to je jeden z velkých klíčů k tygrovi, který je láska.

...jen se pohodlně položte a užívejte si nebe...

V obležení čajíku a tepla domova

Jak je patrné už z patetického nadpisu :), je to zlé - jsem doma a ještě k tomu churavá. Mám tedy přebytek volného času, poflakuji se po bytě a hlavou se mi honí roztodivné myšlenky... no, spíš do čeho zrovna píchnout (už jsem dnes "ušila" i naprosto nepraktický, leč hrozně rozkošný, manšetrový pytlíček - zoufalství :)). A jelikož jsem toho šťourání se v nose měla už vážně dost, řekla jsem si, že se podívám na kloub těm soukromým deníčkům, co si všichni přejí, aby jim je někdo "tajně" četl, ale on je stejně nikdo moc nečte - tak proč nepřihodit do toho moře slov ještě jeden? :)

Bude možná trochu tichý, ale bude se snažit... záleží na intenzitě a barvě myšlenek, jakými budu zrovna protkána a na spoustě dalších okolností... třeba na teplotě vln prohánějících se ulicemi a počtu otáček mé šály....

a taky na vás, pojďte si povídat..... uuuaaaajjjjííííííí

:)